Naše...přátelství

10. března 2011 v 21:24 | Marťa
Někdo si možná řekne "Chybama se člověk učí"...Jo, je to pravda, ale ne vždy se učí k dobrému...nechci tady rozebírat jestli jsou chyby ok nebo ne. Prostě někdy jsou k něčemu dobrýmu někdy ne, s tím už asi nikdo nic neudělá...

Tenhle článek bych chtěla věnovat osobě, ve kterou mám největší důvěru...nikdy na ni nedám dopustit...Věnuji ho tobě...Aduš...

Udělala jsem v životě plno chyb...většina se ale týkala tebe...začnu hezky od začátku...My se nikdy neměly rády, tedy...možná měly, ale nemohly jsme k sobě najít tu správnou cestu.
Kolik nám tehdy mohlo být? Devět? Deset? Nebo dokonce jedenáct? Nevím, ale pamatuji si ten den, když jsme spolu byly v lese...seděly u louky , koukalyna nebe a povídaly si o tom jaký to je, když někdo umře...Já se na tebe koukla a se strachem v očích ti řekla "Prosím...nebavme se o tom..." ty jsi dobře věděla proč o tom nechci mluvit a nebavily jsme se o tom...Úsměv na tvé tváři mě donutil se taky usmát...Nebos i taky pamatuji, když jsme doběhly k nám na zahradu a ty jsi řekla "Jsme jako dvojčátka...Máme stejný vkus, styl..." A podobně, nepamatuji si to tak dobře, ale úlomky minulosti si pamatuji...
Co se pak stalo? Proč jsme se na sebe neusmály? Proč jsme na sebe jen nadávaly? Proč jsem si tě nevšimala? ....Samý proč...proč...proč...To byla naše chyba...naše první chyba (?) Následovala doba, kdy jsme k sobě neměly cestu...nebavily se...nadávaly na sebe a plno dalších blbostí, které nestojí za zmínku...Proč zmiňuju ten konec našeho přátelství? Protože pak přišel zlom...Sem tam nějakej ten úsměv, nějaké to slovíčko...a to se stupňovalo... Pravda, teď se tomu zasměje, ale když na to pohlédnu jinak...Celý ten náš rozpad nám přinesl ovoce(Vím zní to blbě, ale co už..)
Stejně jsme spolu nebyly tak co...proč to řešit? Proč chtít něco víc?...Byla jsi to ty, kdo mi napsal jestli půjdu ven a nebo jsem napsala já tobě? To mi už je celkem putna...začaly jsme spolu chodit ven...Byly to úžasný dny...ale já jsem ta nej nebyla...bohužel....Zdá se mi to nebo se to začalo pomalu měnit? U mě tedy ano...já v tebe měla čím dál větší důvěru..
"Ale...Aduš..Co když zjistí že už jsme tam byly?" Pamatuješ? (xD) Náš útěk na kolibu..., kde jsme trávily vážně moc času...nebo pamatuješ? Naše>> Iron Maiden - The Wicker Man To nám zapli jukebox a už to bylo xDD Nezapomenu nikdy..."Co to tam hraje? Já tam nevidím...Hej to bude Kiss..." Smála jsem se a snažila jsem seto přečíst....ovšem...ty jsi viděla líp a přečetla jsi to xD No jo Maideni ♥
Pak, ale..Jak jsme mohly být tak blbé a zaplést se do něčeho tak hroznýho? Byla to snad...sranda nebo něco úžasnýho, že jsme si nevšimly co se děje a nemyslely na to co může být? Asi jsme blbé byly...Proč zmiňuju ten problém? Protože S TEBOU jsem prožívala to utrpení...ty jsi se ke mě neotočila zády, když jsem umírala strachy jet do toho Šumperka...Ty jsi mě podpořila a to stejný jsem udělala také...podržely jsme se navzájem a to víc upevnilo naše přátelství...A vidíš...Jsme z toho venku a jsme čisté...Je hnusný vzpomínat na tu raritu..."Jdeš ven?" "Jo ty?" "Jo...Sejdem se na zastávce?" "Jo buď tam ve tři...a nezapomeň vzít nějaký prachy ať máme na krábu" "Okey...tak ve tři..Čau"...
Denně...kolem třetí u jednoty nebo u hřbitova...občasně u školy...Parta debilů došla do zastávky..kdo mohl sedl si, kdo ne...postáli, sedli na zábradlí nebo se jen opírali...a naše náplň zbytku dne? Sedět/Stát a kouřit...v tu dobu jsme ani nic jinýho nedělali, protože nebylo co...Dostane se do toho každej...to mi věř, ale ne každý přes kriminálku..jak jsem se zmiňovala...jen díky tobě jsem to přetrpěla v klidu...Sice jsme to domaneměly lehký, ale aspoň tu na pc jsme se scházely...Teď, když už můžu chodit ven a vše je...tak jak by nejspíš mělo jsi ty ta NEJ...moje BFF a NIKDO to nezmění...Za tu dobu si myslím že se naše přátelství tak zacelilo, že patří mezi ty nejlepší...Kdyby se mě někdo zeptal..."Máš nejlepší kámošku?" odpovím mu "Ne...to není nejlepší kámoška...to je osoba vekterou mám plnou důvěru...člověk kterému věřím...to ne vždy musí být nejlepší kámoška...ona je přítel do jakéhokoli počasí..." S úsměvem bych dokončila větu...on by se mě mohl zeptat "Počasí? Jak je to myšleno?" Vím přesně co bch řekla..."Když se směje...je to jako by svítilo slunce...když je smutná je zataženo...když brečí tak prší...a podle počasí mývám nálady..." Jo zní to blbě, ale já nepatřím mezi ty spisovatele co používají metafory a podobně...já to píšu...jen od srdce, a taky i s důvedem...ptáš se s jakým? Chci aby jsi věděla že se k tobě zády nikdy neotočím.....Prostě nikdy....Zažila jsem s tebou ty nejúžasnější chvilky a místo v mém srce NIKDO NIKDY NENAHRADÍ....Děkuji za to že tu jsi pro mě...že mohu žít tvým životem...jedním slovem...ARIGATOU^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aduš Aduš | 10. března 2011 v 21:36 | Reagovat

Děkuji......já Ti děkuji....brečím..jako malá....:'( ....Mě to tk...dojalo...:(....děkuji..děkuji já Tobě!....

2 BuckleyJeri26 BuckleyJeri26 | E-mail | Web | 15. května 2012 v 15:17 | Reagovat

When you are in uncomfortable position and have no cash to get out from that, you would need to receive the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/credit-loans">credit loans</a>. Just because it would aid you definitely. I take secured loan every year and feel myself OK just because of it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama